Devils Marbles (Ďáblovy kuličky)
„Na mnoha kilometrech čtverečních se můžete rozběhnout, prolézat a objevovat. Chodíte sice většinou vyšlapanými cestami, ale bez cedulí zákazu vstupu. Lez si kam chceš, turisto, jen nám tam nikam nespadni. Zbytečně bys svojí mršinou lákal k hostině místní dingy“, to je citace z článku, který právě vyšel na portálu o cestování, který se jmenuje Cestomila.
Článek je ukázkou z knihy Vlastimila Tichého Tříbarevná Austrálie a jelikož autor vede společnost Kukabara Agency, jsme zpět na webu Kukabary.
Karlu Karlu
Devils Marbles, Ďáblovy kuličky, je anglické jméno, dřevěná cedule před vstupem do Devils Marbles Conservation Reserve však nově hlásí i domorodý název Karlu Karlu. Že by to teď patřilo dvěma Karlům? Ne, to jen móda posledních let velí anglické názvy přejmenovávat na ty domorodé.
Ďáblovo mistrovské dílo
Opouštíme ďáblovo mistrovské dílo. Doslechl jsem se, že kdysi ďábel sídlil v palci a proto rčení „držet palce“ znamená „držet ďábla v hrsti“. My zase říkávali, že „kolik palců, tolik kopanců“ a lepší že je držet pěsti, to je štěstí. V centrální Austrálii sídlí ďábel poblíž Devils Marbles, takže silnice, slavná Stuart Hwy, která kdysi vedla skrz tuto přírodní raritu, dnes obloukem kameny obejde, aby nerušila, a kdo k nim nezabočí, ani nepozná, o co přišel. Pokračujeme k jihu. Čtyři sta km to máme do Alice Springs.
Kdo si chcete přečíst celý článek, podívejte se na Cestomilu.