Barbora Krhovska Tintagel Castle
Bára je na cestách jako doma...

Bára a její cesty

Bára se narodila v roce 1982 v Brně. Dětství prožila v malém městě u brněnské přehrady.

Svou první delší cestu do zahraničí absolvovala již v 17 letech, kdy vycestovala jako au-pair do Anglie. Původně na 3 měsíce, zůstala však celý rok a půl. Do 4. ročníků gymnázia pak nastoupila o něco zkušenější i zralejší mladá dáma s cambridgeskou zkouškou FCE v kapse.

Ve studiu angličtiny pak Bára pokračovala i na Masarykově univerzitě v Brně.

Během studia i po něm pracovala v anglické mateřské školce. Prázdniny pak trávila na brigádách v zahraničí.

V Kukabaře má Bára na starosti program – Studium na středních školách v zahraničí.

Studijně-pracovní milníky

  • 2000–2001 au-pair pobyt v Anglii
  • 2002–2007 Studium na Masarykově univerzitě v Brně
  • 2002–2006 práce v anglické školce v Brně
  • 2006 semestr v polském Krakově
  • 2004 léto Work and Travel USA – práce a cestování po Aljašce a Havaji
  • 2005 léto práce v Anglii
  • 2006 léto práce ve Španělsku
  • 2007-2010 manažerka studia na středních školách v zahraničí, pracovní cesty v rámci Evropy a Severní Ameriky
  • 2010-2017 mateřská dovolená
  • 2013-2017 práce v anglicko-české miniškolce

Nejodvážnější cesta

Cesto do zahraničí mohou být někdy velmi dobrodružné. A to je na nich tak lákavé.

Jako svou nejodvážnější cestu vnímám svou úplně první cestu letadlem do USA. Bylo mi 15 let, absolvovala jsem tenkrát svůj úplně první let do Denveru v Coloradu s přestupem v New Yorku a moje angličtina nebyla nic moc. Jakkoliv odvážně jsem se tvářila, byla ve mně malá dušička. Nicméně, vše se povedlo, let proběhl bez komplikací a tato cesta mi dodala odvahu a sebevědomí pro cesty další.

Nejlepší práce

Každá práce, ve které potkám příjemné lidi, je dobrá :). Práce se nebojím a vždy jsem si užívala i méně kvalifikované pozice, kterými jsem prošla v zahraničí. Bavilo mě zkoušet nové věci a také svoje limity. Pracovala jsem v marocké restauraci v Denveru, kde hosty bavily břišní tanečnice; byla jsem pokladní v malém aljašském městě Valdez; umývala jsem nádobí ve španělské Pamploně apod. Každá pozice mě někam posunula a to bylo příjemné pozitivní.

Nejnebezpečnější okamžik

Zajímavé a někdy až nebezpečné okamžiky jsme zažívali na Aljašce.

Se svým budoucím manželem jsme se před mnoha lety vydali pracovat do malého rybářského městečka Valdez na Aljašce. A kde jinde tu pracovat než v továrně na zpracování lososů. Pracovali jsme často až 16 hodiny, celou směnu jsme se brodili v rybích vnitřnostech a ruce jsme na konci měli promrzlé i přes troje rukavice.

Zvyknete si na všechno. I na všudypřítomný rybí odér, který nešel vydrhnout ani ve sprše. Obzvláště, když jste se dostali do sprchy později a zbyla na vás už jen studená voda. Zvyknete si i na pocit být ve střehu, kdyby vás náhodou bez ohlášení navštívil medvěd, kterých bylo v okolí mnoho.

Kromě strachu z medvědů nám dělal starosti i majitel továrny, který ji vedl občas velmi nedbale. Párkrát se totiž stalo, že se nám nad hlavou rozdrnčel alarm upozorňující na únik čpavku. Na druhou stranu jsme se zase seznámili s místní hasičskou jednotkou, která nás vždy přijela rychle evakuovat.

Zážitků z cest mám mnoho. A řadím je k tomu nejcennějšímu, co mám :).