Vlastu Tichého z Kukabary jsem poznala v roce 2004

…na jedné z jeho přednášek s promítáním fotografií z Austrálie.

Přečetla jsem si jeho knížku „Austrálie: skrz naskrz zemí nekonečna“ a byla nadšená.

Jako začínající elévka v Českém rozhlase jsem s ním natočila hodinový rozhovor a začala víc a víc propadat kouzlu nejmenšího kontinentu světa. Karty osudu se potom zamíchaly tak, že od léta 2007 bylo jasné, že zkraje roku 2008 do Austrálie opravdu odletím.

Bylo jen na mě, jak si svých 12 měsíců zorganizuji. Moje první kroky vedly rovnou za Vlastou Tichým, protože jsem věděla, že mi skvěle poradí a hlavně mě nasměruje tím správným směrem. Na první schůzce jsme nejdřív vyřešili problém „kam se mnou“.

Nelákalo mě mnohamilionové Sydney, a tak jsme zvolili kompromis:

  • půl roku na australském Gold Coast
  • a potom na půl roku okusit „tak trochu jinou Austrálii“, na tropickém severu v Cairns

Nemohla jsem se dočkat!

Vlasta mi zarezervoval letenku, domluvil jazykové kurzy v obou školách, a abych měla motivaci studovat, tak mě rovnou zapsal na prosinec na Cambridgeskou jazykovou zkoušku, vyřídil pojištění a začali jsme připravovat žádost o vízum.

Studium vyřizujte včas

Vše jsem nechala dost na poslední chvíli :))

Každopádně sláva, razítko je v kapse! Teď už jen absolvovat nezbytné proškolení, co a jak po příletu, a už jsem – vybavená průvodcem po Austrálii a druhou Vlastovou knihou „Austrálie: (do) duše kontinentu“ – seděla v letadle Korean Air a s přestupem přes Soul si to mířila na svou vysněnou cestu!

Jak dlouho se cestuje do Brisbane?

Po více než 20 hodinách ve vzduchu bylo přistání v Brisbane hladké. Rozkoukala jsem se raz dva a začala snít svůj australský sen. Nejlepší na tom je, že cestujete-li sami, začínáte úplně od nuly, s čistým štítem.

V Austrálii můžete být, kým chcete – nikde žádné předsudky, nikde žádné škraloupy z minulosti – prostě jen vy a budoucnost před vámi.

Ubytovala jsem se v hostelu, našla cestu do školy a pomalu si zvykala žít o 9 hodin napřed oproti českému času. Za dva dny už jsem měla sehnané ubytování – malý pronajatý pokojík v domě s bazénem a dalšími čtyřmi spolubydlícími.

Na společná rána a večery nikdy nezapomenu! Bylo to úžasné pro moji angličtinu.

Po týdnu jsem si vyřídila pracovní povolení. Austrálie je v tomhle směru mnohem flexibilnější než ČR, takže mi krátce na to přišlo daňové číslo (TFN) a já se pustila do hledání práce.

Našla jsem ji rychle – už za pět dní jsem čepovala pivo, míchala drinky za barem a připravovala kávu či dortíky v podniku v sousedství. I kvůli tomu jsem si musela udělat jednodenní kurz „Responsible Service of Alcohol“, kde člověka poučí, jak má poznat zákazníka, kterému už nesmí alkohol nalít :-)

Hlavně z počátku jsem byla s Vlastou Tichým hodně v kontaktu.

Kdykoliv mi byl k dispozici po mailu či Skypu.

Po prvních 5 měsících ve škole a v práci přišel čas na cestování. Přiletěla za mnou sestra a měsíc jsme putovaly v pronajatém autě po východním pobřeží z Brisbane do Cairns a navštívili spoustu nádherných míst

  • třeba největší písečný ostrov světa Fraser Island
  • národní park Carnarvon s pozůstatky činnosti Austrálců
  • ostrovy Whitsunday Islands
  • a samozřejmě i Daintree Rainforrest či Cape Tribulation

Už jsem v Cairns

Zakotvila jsem v téhle stotisícové metropoli severního Queenslandu, a to už jsem tušila, že za těch pár měsíců se mi bude vracet zpět hodně špatně.

Člověk si na Austrálii zvykne strašně rychle.

Díky přípravě od Vlasty jsem věděla, do čeho jdu, byla vyzbrojena radami, a tak vlastně během celého roku nenastaly žádné potíže.

Začala jsem znovu studovat na jazykové škole a našla si nové bydlení, novou práci, nové přátele…

Překulil se říjen, listopad, blížily se Vánoce a s nimi přišla na řadu i letenka domů. Těšila jsem se, ale zároveň jsem věděla, že opouštím zemi, která mi přirostla k srdci víc, než jsem čekala.

A jak na pobyt v Austrálii vzpomínám?

Byl to můj terapeutický rok, během něhož jsem si splnila až nečekané množství snů:

  • plavala jsem s delfíny
  • proletěla se nad Velkým bariérovým útesem
  • strávila jsem noc na opuštěném ostrově
  • i v tropickém deštném pralese
  • Potápěla jsem se na korálovém útesu

Naučila jsem se samostatně si vyřídit, cokoliv mě napadne – od pronájmu auta přes komunikaci s úřady až po drobnou operaci v nemocnici. Překonala jsem ostych anglicky psát a třeba i telefonovat, složila zkoušku CPE a dokázala si, že se ani v nové práci neztratím.

Odjet do Austrálie bylo jedno z nejlepších rozhodnutí mého života!

Pokud bych se někdy chtěla vrátit, určitě bych svou cestu opět zkonzultovala s Vlastou Tichým, protože Austrálii zná jako málokdo u nás.

A pokud i vás zajímá, jak je to ve skutečnosti s tím vodním vírem, jestli se na jižní polokouli opravdu točí jiným směrem než v Evropě, pak nezbývá, než to jet přímo do Austrálie vyzkoušet!

Vaše Eva Kvasničková

Eva Kvasničková Kličková – redaktorka Českého rozhlasu